Petříčkova cesta do Ameriky - v kinech od 13. 1. 2009 12. 1. 2009
Cestování - to je hlavní důvod, kvůli kterému jsem opustil Seznam.cz. Ale abych se vám přiznal, zatím jsem toho cestování moc nepodniknul, nepočítaje výlet do Německa a Polska a samozřejmě výlety na hory, po místních vesnicích, cesta do Olomouce apod. No a jelikož jsou tomu už 3 měsíce, co jsem nezaměstnaný, je čas na změnu - zítra letím do San Francisca. A jaký je příběh na pozadí?
Asi tak před třemi týdny jsem při brouzdání vodami internetu náhodou narazil na levné letenky od Student Agency. Všude propagovali slogan "Do Ameriky za necelých dest tisíc" nebo tak nějak. No nechal jsem se zlákat a kliknul jsem. Chtěl jsem sice na jaře, až se udělá trochu teplo, cestovat po Evropě stopem, ale říkám si: "Věčně prosluněná Amerika za desítku, no to bych musel být blbec, abych tam nejel." Navíc jsem si při letmém prozkoumání internetového bankovnictví všiml, že na účtě není zdaleka peněz, co na začátku. "No, radši někam pojedu, než to všechno utratím za blbosti," říkám si.
Po přečtení detailů jsem ale opět lehce vystřízlivěl. Za 10 000 je to do New Yorku, v tuto dobu celkem studeného. Teplé destinace, jako Florida nebo Kalifornie ještě minimálně o 50% dražší. No nevím co jsem vlastně čekal, ale řekl jsem si teda, že když výlet do Ameriky, tak jedině do tepla. A když na výlet, tak pořádně daleko. Výběr tedy padl na Kalifornii, konkrétně San Francisco. Los Angeles bylo dražší a usoudil jsem, že bude lepší tam dojet po pevnině. Z amerických filmů mám zažito, že Kalifornie, to jsou pláže s opálenýma holkama, palmy, Arnold Schwarzenegger, krásná příroda, kabriolety, Mexiko za humny, Holywood a tak dále, každý si jistě představí dalších 20 věcí. Byla to tedy jasná volba. První věc, co jsem tedy udělal, byla koupě letenky - všechno ostatní už se zařídí.
Začal jsem se tedy pomaličku připravovat na cestu. Zatím nijak divoce, jen jsem si pročetl pár textů o tom, jak to vlastně v Americe chodí, na co nezapomenout, na co dát pozor a podobně. Také jsem vyplnil to jejich ESTA povolení, to je taková náhrada turistických víz, akorát se za to nemusí platit a nemusí se nikam chodit (je to po internetu), ale zase to platí jen na 3 měsíce (turistický je na 6). Prostě pohodička, jenže ...
... pak nastal relativně zásadní zlom. Asi po týdnu projevil zájem dobrý kamarád: že prý by jel se mnou. Celé to vzniklo tak, že jsem mu řekl v hospodě, Že jsem si koupil letenku do Ameriky a ze srandy jsem mu říkal, ať jede se mnou :). Jel by, co by ne, ale prý, že nejsou peníze. Jenže, co se nestalo: druhý den mi volá, že doma říkal rodičům, že jedu do Ameriky a oni na něj, jestli prej chce jet se mnou. No co jim asi řekl? Kdo by nechtěl jet, když mu to ještě částečně zafinancují rodiče. Prostě pecka, já měl radost, on měl radost, prostě jsme se všichni radovali ... i když mé tak napadá, že jeho přítelkyně vlastně moc radost něměla :).
Další vystřízlivění však na sebe nenechalo dlouho čekat: zjistili jsme, že má propadlý pas. Klasický problém, ale jak ho řešit, když mi to za 15 dní letí a protože je to low-cost, tak to nejde ani zrušit, ani přesunout na jiné datum. A tak jsme se rozhodli pro to nejradikálnější řešení: kamarád si požádal o pas a přitom si už koupil letenku. Chceme totiž letět spolu, jelikož angličtina nepatří zrovna mezi jeho přednosti a navíc se mi na něj nechtělo nikde moc v Americe čekat.
A jak to tedy vše dopadlo? To se dozvíte za pár hodin, sami to totiž nevíme. Uplynulo 14 dní a pas stále nedostal. Dnes je poslední šance, že ho dostane. Zhruba za 4 hodiny se půjde zeptat na úřad, tak mu držte palce. Já jsem si dneska trochu přivstal, protože toho také musím dost zařídit: odhlásit dočasně auto, zastavit se v pojišťovně, nakoupit ještě nejaké věci a tak. No a jestli dostane kamarád pas, tak to budou ještě větší fofry. Nemá totiž ještě nic připraveného, protože stále neví, jestli vůbec poletí.
Konec první části, pokračování na sebe snad nenechá dlouho čekat.
Asi tak před třemi týdny jsem při brouzdání vodami internetu náhodou narazil na levné letenky od Student Agency. Všude propagovali slogan "Do Ameriky za necelých dest tisíc" nebo tak nějak. No nechal jsem se zlákat a kliknul jsem. Chtěl jsem sice na jaře, až se udělá trochu teplo, cestovat po Evropě stopem, ale říkám si: "Věčně prosluněná Amerika za desítku, no to bych musel být blbec, abych tam nejel." Navíc jsem si při letmém prozkoumání internetového bankovnictví všiml, že na účtě není zdaleka peněz, co na začátku. "No, radši někam pojedu, než to všechno utratím za blbosti," říkám si.
Po přečtení detailů jsem ale opět lehce vystřízlivěl. Za 10 000 je to do New Yorku, v tuto dobu celkem studeného. Teplé destinace, jako Florida nebo Kalifornie ještě minimálně o 50% dražší. No nevím co jsem vlastně čekal, ale řekl jsem si teda, že když výlet do Ameriky, tak jedině do tepla. A když na výlet, tak pořádně daleko. Výběr tedy padl na Kalifornii, konkrétně San Francisco. Los Angeles bylo dražší a usoudil jsem, že bude lepší tam dojet po pevnině. Z amerických filmů mám zažito, že Kalifornie, to jsou pláže s opálenýma holkama, palmy, Arnold Schwarzenegger, krásná příroda, kabriolety, Mexiko za humny, Holywood a tak dále, každý si jistě představí dalších 20 věcí. Byla to tedy jasná volba. První věc, co jsem tedy udělal, byla koupě letenky - všechno ostatní už se zařídí.
Začal jsem se tedy pomaličku připravovat na cestu. Zatím nijak divoce, jen jsem si pročetl pár textů o tom, jak to vlastně v Americe chodí, na co nezapomenout, na co dát pozor a podobně. Také jsem vyplnil to jejich ESTA povolení, to je taková náhrada turistických víz, akorát se za to nemusí platit a nemusí se nikam chodit (je to po internetu), ale zase to platí jen na 3 měsíce (turistický je na 6). Prostě pohodička, jenže ...
... pak nastal relativně zásadní zlom. Asi po týdnu projevil zájem dobrý kamarád: že prý by jel se mnou. Celé to vzniklo tak, že jsem mu řekl v hospodě, Že jsem si koupil letenku do Ameriky a ze srandy jsem mu říkal, ať jede se mnou :). Jel by, co by ne, ale prý, že nejsou peníze. Jenže, co se nestalo: druhý den mi volá, že doma říkal rodičům, že jedu do Ameriky a oni na něj, jestli prej chce jet se mnou. No co jim asi řekl? Kdo by nechtěl jet, když mu to ještě částečně zafinancují rodiče. Prostě pecka, já měl radost, on měl radost, prostě jsme se všichni radovali ... i když mé tak napadá, že jeho přítelkyně vlastně moc radost něměla :).
Další vystřízlivění však na sebe nenechalo dlouho čekat: zjistili jsme, že má propadlý pas. Klasický problém, ale jak ho řešit, když mi to za 15 dní letí a protože je to low-cost, tak to nejde ani zrušit, ani přesunout na jiné datum. A tak jsme se rozhodli pro to nejradikálnější řešení: kamarád si požádal o pas a přitom si už koupil letenku. Chceme totiž letět spolu, jelikož angličtina nepatří zrovna mezi jeho přednosti a navíc se mi na něj nechtělo nikde moc v Americe čekat.
A jak to tedy vše dopadlo? To se dozvíte za pár hodin, sami to totiž nevíme. Uplynulo 14 dní a pas stále nedostal. Dnes je poslední šance, že ho dostane. Zhruba za 4 hodiny se půjde zeptat na úřad, tak mu držte palce. Já jsem si dneska trochu přivstal, protože toho také musím dost zařídit: odhlásit dočasně auto, zastavit se v pojišťovně, nakoupit ještě nejaké věci a tak. No a jestli dostane kamarád pas, tak to budou ještě větší fofry. Nemá totiž ještě nic připraveného, protože stále neví, jestli vůbec poletí.
Konec první části, pokračování na sebe snad nenechá dlouho čekat.
Komentáře
Fruit 12. ledna 2009 v 14:17
Tak to teda good luck
Steelista 12. ledna 2009 v 17:44
Klasická otázka: Budou nějaké suvenýry? :-)
Helena Čekylová 12. ledna 2009 v 20:19
Tak tedy moc hezký a jsem ráda, že si se rozhodl, i když nám bude smutno a bude se nám stýskat, protože čím pozdějš by si se rozhodoval, tím by to bylo těžší a hlavně, jak jsi sám uváděl, tím méně by bylo peněz. Budeš mít aspoň další životní zkušenost a poznáš jednak krásy světa a taky, jak svět funguje jinde. Hlavně ať se ti nic závažného nestane a vrátíš se nám v pořádku domů.
MCKiller 12. ledna 2009 v 21:32
To držím palce, celkem risk. Já bych do toho nešel :D
Shingen 13. ledna 2009 v 15:32
Náš velký Bůh odjíždí za velkou louži, hmm. Tak se nám tam hlavně neztrať :-), bacha na zběsilý mexikány a pozdravuj pocestný ;-).
Btw nevím jestli sem tak slepý, ale na jak dlouho tam jedeš?
BoB 15. ledna 2009 v 12:21
A tak zmizel kdesi za velkou louží...
Okomentovat