Národní parky Yosemite a Sequoia 9. 2. 2009

Náš příběh opět pokračuje. Budu ale muset psát chvíli trochu stručněji, protože příběh na blogu má za realitou trošku větší zpoždění. Minule jsme skončili u jezera Tahoe. Odtud jsme se vydali nejkratší cestou k národnímu parku Yosemite.

Když jsme se blížili k městečku Markleeville, začaly nás znepokojovat nápisy na cedulích u silnice. Na jedné z nich stálo: horský průsmyk Monitor v zimě uzavřen. O kousek dál opět cedule, která sdělovala to samé, akorát název průsmyku byl jiný. Řekli jsme si, že snad pojedeme po nějaké větší silnici, ne přes nějaký horský průsmyk. Po několika mílích jsme projeli městečko Markleeville, které vypadalo jako z Westernového filmu. Pokračovali jsme ještě několik mil dál po silnici číslo 89, když v tom se na navigaci objevila odbočka. Po několika metrech za zatáčkou jsme uviděli závoru s obřím nápisem: Road closed. Vedle závory stála cedule s textem: průsmyk Monitor. "No nic" řekli jsme si, "zkusíme pokračovat rovně". Tam totiž začínala silnice číslo 4. Po pár mílích nás čekalo to samé, co vám budu povídat. Před závorou žádný sníh na silnici a za závorou 30cm. Otočili jsme se a hurá zpátky. V Markleeville nám řekli, že oba průsmyky jsou přes zimu uzavřené, takže se musíme vrátit a vzít to oklikou. Shodou okolností nám taky došel benzín. Protože tohle městečko je v zimě v podstatě odříznuté od světa, nechali si za benzín taky pořádně zaplatit. Stál cca tři a půl dolaru za galon, což je téměř dvojnásobek normální ceny. No ale byli jsme rádi, že tam měli vůbec benzín. Po cestě jsme totiž potkali pumpu, na které visela cedulka s textem: pumpa zavřena, došel benzín.

A tak jsme nakonec druhý den dojeli konečně do Yosemite. Sice obrovskou oklikou, přes Jackson, San Andreas a Angels City, ale dojeli. V Yosemite jsme si za 80 babek koupili roční průkazku do všech amerických národních parků. A jelo se na prohlídku. Park Yosemite je jednoduše nádherný. O tom se ani nemá cenu rozepisovat, stačí si prohlednout fotky, které se pokusím zveřejnit na blogu, až budu mít chvíli čas. Obrovské skály prapodivných tvarů, vodopád s křištálově čistou vodou, podivný stromy atd. Z parku Yosemite jsme dojeli až do Fresna. To je jedno z těch větších Kalifornských měst, včetně aglomerace je tam až 1 milion obyvatel. V Clovisu u Fresna jsme strávili noc a druhý den jsme se vydali do dalšího národního parku, tentokráte Sequoia. Během cesty tam jsme si ještě udělali zajížďku na Pine Flat Lake, což je podivné skoro vypuštěné jezero. Nakonec jsme dorazili do sekvojového parku. Je to v podstatě normální les, kde se tu a tam objeví nějaká ta sekvoj, což je strom, jehož kmen má u země obrovské rozměry, ale když se člověk nakonec podívá nahoru, tak s údivem zjistí, že není o moc větší než borovice stojící vedle. Zážitek to byl zajímavý i přesto, že sekvojí je tam spíše poskrovnu, v porovnání s ostatními druhy stromů. Možná proto z toho udělali národní park. Na konci parku se nacházel campground, což je takové místo, kde se dá kempovat i s autem. Okolo prý chodí medvědi, tak tam byli takové ty železné schránky, kam se muselo uložit veškeré jídlo. V tomto campgroundu jsme potkali zajímavou partu. Byla to parta chlapů, kteří jako externí firma udržovali národní parky. V zimě zakládali řízené požáry a v létě zabraňovali neřízeným. Někteří z nich nikdy neopustili USA a tak se ptali, jestli máme v Evropě demokracii, mobilní telefony a tak. Dali nám zadarmo několik konzerv s jídlem, pytel lízátek a mapu Kalifornie, kde nám vyznačili zajímavá místa. Prostě fajn týpci.

Pak jsme šli spát. Medvěd v noci nepřišel, takže nic zajímavého. Ráno jsme vyrazili na cestu - opět směrem k oceánu.

Komentáře

Helena Čekylová 14. února 2009 8:50

Tak tam bych chtěla být! Westernová městečka se mi vždycky líbila, jen jestli ale nebyla i tak nebezpečná jako ve filmu. Na fotky se kouknu, určitě to bude zase nádhera jako z pohádky.
Prý máme na Moravě taky medvědy, ale jen pár kusů, snad deset, ale prý samé samce, kteří byli vyhnáni medvědama ze Slovenska a museli si hledat u nás svoje teritoria, kterých se jim na Slovensku nedostávalo. Takže bohužel zatím nemají jak zakládat rodiny a u nás se rozmnožovat. Třeba časem :-)))
Jinak krásné povídání, hezky se to čte a představuje. Těšíme se na další.

Meridian 14. února 2009 13:11

Jen ty narodni parky je opravdu tezke si prestavit. Ale jen neztracej cas upravou blogu pro vkladani fotografii, ty nam muzes ukazat az se vratis domu. Uzij si Ameriku.
btw: kde stale berete ty dolary?

Helena Čekylová 20. února 2009 18:53

Oni jsou kluci šetrní :-)))

Meridian 23. února 2009 0:02

Všechno nejlepší k svátku!

Okomentovat